Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pátý díl - Sup II.

6. 4. 2008

DRUHÁ SÉRIE

Dnes pokračujeme v událostech, které jsme v minulém díle nakousli. Když odešel ze souboru Tomáš Karásek alias Sup I., tak ho vystřídal za harmonikou opět Sup, ale s číslem II. Pojďme si ho představit.

Jak už bylo řečeno, po odchodu Supa I. se Sestry musely ohlídnout po rychlém řešení. Poprvé se dívaly mimo okruh známých. Tři sestry vyhlásily konkurs! Těžko říct, zda byla pověst souboru tak mrzká, nebo jestli výzvy k zaplnění volného místa považovali možní adepti za další vydařený kousek vtipné kapely z Prahy 4. Na každý pád se, až na jednu vyjímku, nikdo neozval.

Rok 1993

ObrazekTři sestry angažovaly Miloše Berku (postupem času titulovaného právě na Supa číslo dvě, nebo také znám pod přezdívkou Myloš), rodáka z Jablonce nad Nisou, který si na garmošce lámal prsty v obligátní lidušce. Miloš byl o devět let mladší než jádro souboru, nepočítáme-li Nikotýna. Studoval stejný ústav jako jeho předchůdce. Protože mu doma v Záhvozdu kdosi podstrčil kazetu s Kovárnou, byl se na své oblíbené partě asi dvakrát podívat a jestli mu něco připadalo hodně špatné, pak právě Karáskovo počínání s harmonikou na pódiu.

"Na ekonomce jsem měl kamaráda z Třebíče. Ten slyšel v nějakým regionálním rádiu, že Tři sestry shánějí harmonikáře a věděl, že Tři sestry na koleji občas hraju,"  vykládá Miloš své začátky. Po celý červenec skupinu marně naháněl a chtěl se na celý konkurs vykašlat, až prý vyhecován kamarádem zajel do Hodkoviček a dostihl Magora osobně. První společná zkouška se konala v klubu END a druhý den probíhalo soustředění, které absolvovaly Sestry na nedaleké faře. Ale ještě předtím byl zaznamenán Orozákův dokument 55:55 a 1/2, který vyšel na videokazetách a na kterém už mluví nová posila v týmu. "Teprve ten den odpoledne jsem vytáhl harmoniku a začal hrát AIDS nebo Zelenou a oni říkali, že to stačí,"  vzpomíná Miloš. Tři sestry našly druhého harmonikáře.

Rok 1996

Píše se rok 1996. Do vydání Zlatých hochů zbývá měsíc. Během něj došlo k odstranění břemene, které Sestry už delší dobu tížilo. Pokud jste pozorně sledovali dokument - zase od Orozáka - z roku 1995, tak zjistíte jednu zajímavou věc. Není v něm jediné slovo o jabloneckém Supovi. Vztahy mezi ním a zbytkem skupiny se rapidně ochlazovaly od doby, kdy Tři sestry připravily Hudbu z Marsu a opět zahájily pravidelné vystupování. Na konci pětadevadesátého roku došly ke stavu, který asi nejlépe charakterizuje Orozákův sumář Supova osudu v kapele, od trutnovské fary až do hořkého konce. "Přivezli ho na faru, všichni mu dávali úžasnou startovní čáru a byli na něj laskaví. A on opravdu uměl hrát a byl na něj spoleh. Jenže pak to šlo po tejdnech. Nesnáším šikanu, a když ho potom začali šikanovat, byl jsem ten, kterej když se k tomu přimotal z dálky, říkal: Hele kluci, nešikanujte ho, to je hnusný. Vstupoval jsem do toho s velkou, rozevřenou náručí, pojďme pochovat to malé hloupé děcko - a pak jsem ho málem zabil sám." I Vrána to potvrzuje: "Mně ho bylo líto, protože se s ním nikdo nebavil. Ale několikrát mě přesvědčil, že je úplnej vymaštěněc."  Sup sám říká, že se na sklonku jara 1996 rozhodl odejít. "Nikdy jsem se necítil jako jádro Sester. A bylo to tak, že jsme se jeden den chytli s Magorem, v červenci 1996 jsem s nimi přestal hrát, a protože jsem měl ve smlouvě tříměsíční výpovědní lhůtu, řekl jsem, že dávám výpověď. Nenapsal jsem ji, ale dal jsem ji,"  komentuje svůj konec sám harmonikář.

Nebral ji smrtelně vážně a nepodal ji písemně, přes prázdniny pro něj byla ještě celá kauza otevřená, ale když v září zavolal Magorovi, ten mu řekl, že má náhradníka. Rozchod nebyl nijak dramatickej, to bylo z jedný vody načisto. Na křtu odehrál pár písniček a to byl konec jeho působení v Třech sestrách.

 

Příští díl: Jírovec

 

Autor: Jakub Malovaný

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA